Co o mě a mé práci říkají ostatní
Zpětná vazba od klientů a zákazníků je pro mě vždy velice cenná a radostná. Vážím si každého kroku kupředu ke spokojenějšímu životu, každé malé změny v krásně obyčejných životech vás všech.
Věru jsem vždycky měla moc ráda za její upřímnost. Jak se sami přesvědčíte v podcastech, otevřeně mluví i o velmi osobních prožitcích a nebojí se jít s kůží na trh. Odzbrojí vás svou přímočarostí, někdy přivede k slzám a rozhodně donutí k sebereflexi.
Naše roztěkaná pozornost, přehršle možností sledování různých přispěvatelů na sociálních sítích a podcastů, nám nedávají mnoho prostoru pro výběr toho kvalitního. Už vůbec ne v tématu seberozvoje. Já už jsem se rozhodla a už několik let sleduji Věru, čtu její blog, sleduji příspěvky na sítích, účastnila jsem se jejích 10 denních Happiness Challenges a nyní poslouchám i skvělý podcast Na cestě. Proč zrovna ona? Pro její životní zkušenosti, jak v oblasti businessu, tak rodiny a roviny duchovní, které dokáže ryze, otevřeně a velmi prakticky předávat a zasazovat do kontextu mindfulness. Její techniky, tipy nebo jen obyčejné životní momenty mne velmi inspirují a pomáhají mi žít život přítomněji a šťastněji. Za to jí patří můj velký dík, obdiv a doporučení vám všem, kteří jste se ocitli na cestě hledání nebo "jen" udržování radosti a opravdovosti svého života.
Workshop Věrky mě velmi mile překvapil. Jednak samotným obsahem, který se teď snažím pro sebe uvádět do praxe, jednak tím, že to pro ni není jen teorie - je na ní vidět, že principům mindfulness opravdu věří, žije je a že skutečně fungují.
Oceňuji typy a cvičení, jak zvládat pomocí dýchání stresové situace a jak si udělat inventuru vlastního života, osobního štěstí. Workshop doporučuji všem, kdo mají pocit, že jim život utíká mezi prsty, jsou strašně busy a jsou přesvědčeni, že na nic nemají čas. Techniky Mindfulness, které Věra učí jsou časově nenáročné, dají se praktikovat kdekoliv a kdykoliv (není to fráze) a co je nejlepší, efekt je cítit téměř okamžitě.
…. zatím na to jdu pomaleji, ale všechno chce čas. Začala jsem chodit na procházky do lesa, jen tak, se psem. Bez sluchátek 😀 a pozorovat nádherné stromy, barevné listy, poslouchat ticho. Kdysi jsem to měla ráda, ale při školním a pracovním shonu jsem na to zapomněla….
Plnila som tvoju výzvu. Deti aj ja sme boli casto bez tv, a uplne v pohode. Kedze som zacala znova pracovat po 4,5rokoch, udrzat si svoje cvicenicko ide😂. Kazdemu hlasim, ked budem spokojna a stastna ja, budu stastni tiez😊 Dycham aj bez budika, len tak sa zastavim a vsetko to predycham, uzasne, dakujem. Prace sama na sebe nie je nikdy dost, caka ma este dlha cesta.