Být dospělý

Právě jsem dočetla knihu Božidara od Veroniky Hurdové. Oslovila mně. Hodně. Cítím štěstí a vnitřní naplnění z toho, že ve svém srdci a postupně i v životě, který žiju, se takovou Božidarou stávám. Všechny jí můžeme být! Sdílím s vámi pasáž o tom, co znamená být dospělý a velmi s ní souzním. Toto je poselství, které také předávám svým klientům a provázím je za jeho naplněním a jeho žitím.

„Být dospělý znamená, že si nenecháme ubližovat. Že se za sebe umíme postavit a v klidné síle stát tak krásní, jací jsme, aniž bychom tím ubližovali těm, co na nás útočí. Dospělými se stáváme, když za jejich útoky už nevidíme nenávist, ale jejich vlastní bolest.

Být dospělý znamená nežít životy jiných, ale ten svůj. Nebýt vězni našich životů. Vědět, kdo jsme, a nemít potřebu svůj život před ostatními obhajovat nebo někomu něco dokazovat.

Být dospělými znamená nenechávat se vtahovat do dramat, která nejsou naše. Nenechávat se polknout pocitem viny, i když její léčky jsou často důmyslně nalíčené a útočí na naše nejslabší místa.

Být dospělý znamená neospravedlňovaat se a neomlouvat se za to, že jsme takoví, jací jsme. Jediný, komu bychom se měli omlouvat, jsme my sami ve chvílích, kdy se zpronevěříme svému já nebo když jdeme proti sobě.

Být dospělý znamená dávat ze sebe v každou chvíli přesně tolik, kolik si můžeme dovolit. Umět si říct o pomoc, když ji potřebujeme. A nesnažit se zachraňovat ty, kteří o naši pomoc nestojí. Namísto hodnocení se učit přijímat. Namísto boje hledat smír. A odsuzování vyměňovat za lásku.

Být dospělý znamená mít se skutečně a celý rád. Přijímat se se vším, co k nám patří. A s lehkostí odkládat to, co naše není. Umět být k sobě laskaví. Nejen když se nám daří, ale hlavně ve chvílích, kdy se cítíme slabí a neschopní.“

Tak co na to říkáte? Co je pro vás nové a co přirozené – už to žijete? Pro mě nádherné shrnutí a autorce Verči moc děkuji za takto krásně poskládaná slova. Lépe bych to nenapsala.

Věrka