Někdo jde !

Při dnešní ranní meditaci při otevřeném okně jsem zaslechla silné klapání paní či slečny na podpatcích.

Pozorovala jsem, jak moje mysl řekla: „Někdo jde!“ A pak nic víc.

Na chvilku jsem pozorovala to ticho myšlenek a uvědomila jsem si, že to je ten pravý stav a styl, jak bychom měli věci brát a nehodnotit. A o tom je Mindfulness. Bděle pozorovat, v přítomném okamžiku, bez hodnocení. Prostě někdo jde.

Když jsem se pak po skončení meditace nad tou situací zamyslela (ano, opravdu analyticky záměrně zaměřit myšlenky na danou situaci a probrat ji ze všech stran), připomnělo mi to reakce mých dětí. Když slyší kroky na chodbě, řeknou: „Někdo jde!“ A pak mlčí a pozorují. Čím jsou starší, tím víc jim tam skáčou myšlenky, kdo to může být. Čert, ježibaba, pán…

Takže mindfulness v dětech můžeme pěstovat hlavně my, rodiče. Skrze nás. Nevnucovat jim myšlenky, spolu s nimi svět jen pozorovat. Vyhnout se kritice, posuzování, porovnávání.

Skrze nás, učit děti, skrze děti, učit sebe.