OSMÁ SÉRIE
"O tom, co už vím"
E1: Ta první. Už po osmé
Začíná osmá sezóna podcastu Na cestě. 
V první epizodě se ohlížím za tím, proč se k podcastu znovu vracím, co se za poslední dobu změnilo a proč mám čím dál větší potřebu mluvit ne o tom, co bychom měli vědět, ale o tom, co pochopíme až tím, že to skutečně žijeme.
O dětech, které rostou. O mateřství a rodičovství v další etapě. O dlouhém vztahu. O podnikání, nové firmě a AI světě. O těle, hormonech, zdraví a péči o sebe. O změnách priorit. O tom, že kariéra ženy není lineární — a že kolem čtyřicítky rozhodně nic nekončí. Možná právě naopak.
A taky o tom, co mě v posledních letech naučilo trochu méně tlačit, víc rozlišovat, co je opravdu moje, a současně se znovu odvážit chtít něco nového.
Tahle série se jmenuje O tom, co už vím. Nebude o dokonalých návodech. Spíš o zkušenostech, souvislostech, slepých místech a věcech, které jsou často vidět až zpětně.
Tak jdeme na to. Už po osmé.
E2: Dost. Žena není stroj.
Kolik toho ještě zvládnu? Jak zvýšit svou kapacitu? Jak se naučit stihnout víc?
Možná jsou ale špatně položené už samotné otázky.
V této epizodě mluvím o přetížení žen, o tlaku na konstantní výkon a o velmi rozšířeném přesvědčení: Až všechno dodělám, pak si odpočinu. Jenže ono „všechno“ nikdy hotové nebude.
Žena není stroj. Jsme cyklické, proměnlivé a v různých etapách života potřebujeme něco jiného. To, co fungovalo před pěti nebo deseti lety, už dnes vůbec fungovat nemusí. A místo dalšího přidávání možná potřebujeme udělat revizi: Co mi teď sedí? Co už ne? Kde potřebuji ubrat, změnit rytmus, komunikovat jinak nebo si konečně dovolit volno?
Mluvím také o respektování vlastní aktuální kapacity, o samotě a tichu, o proměně pracovního rytmu, mateřství, partnerství i o mém oblíbeném 60 % is the new 100 %.
Protože otevřít svou kapacitu někdy neznamená zvládnout ještě víc.
Někdy znamená říct: Dost. Takhle už ne. Něco potřebuju změnit.