DEN 10 FINÁLE: 10ti denní Happiness Challenge – A tak to dopadlo!

Poslední den naší výzvy máme za sebou. Dělala jsem ji převážně kvůli sobě. Je to 6 týdnů, co jsme se přestěhovali do Berlína a po těch vzestupech, pádech, změnách a nových výzvách, na které reagujeme často starými, nechtěnými způsoby, jsem toužila zapracovat na své spokojenosti a štěstí. Dostat se zase více k sobě, zklidnit své myšlenky a dostat se zpět ke své přirozenosti, autentičnosti a neutuchajícímu zdroji energie, nápadů a inspirace. Výzvu jsem dělala také skrze sebe, pro mou nejbližší rodinu a pro mé podnikání. Protože skrze sebe tvoříme a upravujeme svět a lidi kolem nás. Protože jenom my máme tu moc změnit náš život k lepšímu, ať už se nám děje cokoliv. Nikdo jiný to za nás neudělá…

Má překvapivá zjištění:

• Jak mocná je večerní chvilka sama se sebou. Zkoušela jsem různé formy – meditaci v různých stylech, všímavou procházku před spaním, svižnou chůzi před večerní rutinou doma, abych ty zlé věci nechala venku, audio meditace slovem a hudbou, čtení klidné knížky, skenování těla apod. Večer je tok inspirace jiný, duše promlouvá hlouběji, zkrásnělo to chvilky s mým mužem a spala jsem pak vždy jako špalek!
• Jak moc spánku a odpočinku potřebuji – bedlivě jsem pozorovala tělo a co to jen šlo, dopřávala jsem mu, co potřebuje. Uvolňovala jsem ho, prodýchávala a hlavně, chodila dřív spát! Prostě potřebuju 8 hodin spánku a v průběhu dne si sem tam jen tak sednout a trochu odpočinout. Fyzicky jsem cítila celkově daleko více sil!
• Kolik pohybu potřebuji – cvičila jsem jógu, jezdila na kole a na koloběžce, běhala a bláznila s dětmi, tancovala, plavala – to vše mě dělalo radostnou, tělo uvolněné, v pohybu, takové jakoby dobře proudící. Nehledě na to, že se ke mně přidá rodina a pak všichni tak nějak líp spíme.
• Zhubla jsem! Nevím, zda kilama, už dávno se nevážím. Jde mi spíše o rovno-váhu, než váhu. Ale cítím se hubenější, více fit a gatě jsou mně volnější. Také to může být tím, že jsem odstranila televizi, u které jsem ležela často a vždy jedla!!
• Více mě baví čas s dětmi – více si ho užívám a nelpím tak na perfektním plánu a povinnostech. Kupodivu toho vlastně více stihneme a vždy bylo co jíst i děti byly v posteli ve stejnou dobu. Nejspíš to bylo změnou toho postoje a pochopení, že v klidu se také věci dají zvládnout!
• Cítím více lásky!!! K sobě. K druhým lidem. Přijdu si někdy jako nadopovaný mimoň!

Na některé věci jsem šla chytře – jako pravidelné herní setkání po školce (kamarádi pro mě i pro děti), chytřeji vařím, mám paní na úklid, nedělám si tolik starostí s věcmi, které se mně přímo netýkají nebo je nemůžu ovlivnit, neřeším (ani slovně) věci, které nemá smysl řešit.

Plánuji svůj čas a sobecky si ukrajuju hodně pro sebe nebo dělám věci tak, jak sedí mně. Více se věnuji seberozvoji a novým projektům v mém podnikání.

Významné výsledky

Více jsem ve svém nitru. Jakoby u sebe doma. Více si naslouchám, více se chápu a vím, co chci či nechci. Jako bych se více sjednotila. To mně také přineslo více klidu a pohody. Jakoby se mně ulevilo. Více si naslouchám a otevřela se mně má tvůrčí schránka. Své intuici více věřím, protože to je mé pravé já. Také mám menší chuť na jídlo. Jsem více vyspaná, více klidná, takže čím dál víc odpadají nervózní stavy, které vedou k nadměrnému jídlu. Cítím také větší jistotu pro tuto mou cestu nového podnikání; mé seberealizace. Jakoby už nebylo pochyb. I když formy, směry, produkty se ještě měnit mohou, možná spíše porostou se mnou.

Moje sny a přání

Při naslouchání sama sobě (hlavně večer) jsem si uvědomila, že bych ráda více hrála na piano, protože mně to přináší velkou radost a také že bych se ráda naučila lépe německy. Jazyky mě vždycky bavily a přepla jsem nutnost němčiny pro přežití v Berlíně na „přece se ráda učím jazyky!“ Taková ukázka změny postoje.

Uvědomila jsem si, že dozrál čas, u mě samotné, pro tvorbu v angličtině. Blokují mně strachy ze selhání, z neschopnosti, pocity méněcennosti apod. Postupně jsem si je začala zpracovávat, přijímat a pouštět pryč. Čeká mě ještě cesta…

Třetí dítě?

No, a když už máme být upřímní, otevřelo se ještě něco, co ve mně dlouho hryzalo a začalo mně to způsobovat i bolesti. Taková ta bolestná, vracející se myšlenka. Otázka třetího dítěte. Na nějaký čas jsme tuto tematiku s manželem odložili a věnovali se našim dvou dětem doma, sami sobě a budování nového života v Německu. Ovšem myšlenka na třetí dítě nás oba hryže dál a při těchto 10ti dnech výzvy se to jen zintenzivnilo. Při příjemném víkendu u moře jsem své trápení svěřila manželovi a on se mi na oplátku svěřil, že ho trápí to stejné. Oba víme, že jestli ano, tak teď. Nemládneme a rádi bychom měli malý rozdíl mezi dětmi. Oba nás ale trápí naše strachy, jak bychom to proboha celé znovu zvládli, probděli noci, finančně utáhli. Oba nás trápí naše pohodlnost a blokuje nás naše radost a jakáž takáž pohoda s dvěmi „většími“ dětmi, co už máme (3,5 a 5 let). Už je to pohoda. Už je to sranda, radost, už jsou to parťáci. Proč bychom měli omezovat i je?
Na druhou stranu, díky pohledům do sebe víme a cítíme, že to, co chceme vevnitř je jiné, než nám říká rozum a naše pohodlné ego. No, tak si zpracováváme naše strachy a pomalu spějeme k rozhodnutí.

Ha! Tak takový výsledek Happiness Challenge jsem opravdu nečekala!!

Takže bacha! Při práci na sobě a se sebou se můžou začít dít věci! Pokud jste ale připravení to ustát a začít kroky ke spokojenějšímu životu podnikat, pak je vám otevřená cesta do ráje. K sobě samým, k vlastní autenticitě, naplnění, seberealizaci. K neomezené studnici energie, štěstí, lásky, pohody a klidu. Uff. To zní ale ezo!! No prostě dá se na štěstí pracovat a dají se podniknout kroky, jak být v životě šťastnější/happier!

A tady pár zpráv od účastníků:

….. a dnes budu zkoušet pozorovat, zda vše, co dělám, opravdu musím…
….pravidelně trénuji, vždy aktivitu na kterou si vzpomenu, a najednou jakoby se ten čas trochu zbrzdil…vnímám ty drobné změny v mém životě, pozoruji je a takto cítím, že jsem na správné cestě…

….. napadlo mně, že se málo od srdce směju!

…. pravidelně odpočívat musí každý sám za sebe… Nikdo jiný si za Tebe neodpočine…

…… rozhodla jsem se, že v rámci zachování duševního zdraví to budu praktikovat pravidelně: vypadnout ze stereotypů a nicnedělat. Do nicnedělání spadá i dejchání a hledání pozitivních životních bodů…

…. Vaše výzva je výborná. Dnes jsem vůči lidem v mém okolí vysílala přání, kéž jsou šťastní. V metru mě to při pohledu na starého muže dojalo téměř k slzám….

…. zatím na to jdu pomaleji, ale všechno chce čas. Začala jsem chodit na procházky do lesa, jen tak, se psem. Bez sluchátek 😀 a pozorovat nádherné stromy, barevné listy, poslouchat ticho. Kdysi jsem to měla ráda, ale při školním a pracovním shonu jsem na to zapomněla….

….. během týdne již nesleduji odpoledne seriál, na který koukám už několik let:-) místo toho si vychutnám přítomnost dcery a povídám si s ní „všímavě“, věnuji jí plnou pozornost….