Kdy naposledy jste byli opravdu šťastní?

Tak já třeba zrovna teď.

Je ráno. Brzo ráno. A ostatní ještě spí. 
Tak to mám ráda. Mít čas na sebe. V klidu a zdravě se najíst. 

Už přes týden nepiju kafe, jsem celkově klidnější a lépe spím! Jsem na sebe pyšná. 
Zas o kus hlouběji se dotýkám sebe a své vnitřní síly.  

Je po dešti. Sedím na lavici u zdi na zahradě. Jsem v Montrealu a dýchá na mě svěží, až divoký vzduch silné přírody. 
Dívám se na záplavu stromů a keřů na zahradách kolem. 

Své podnikání mám sebou. A tak můžu klidně i dva měsíce strávit v cizině. I se třemi dětmi, které mají všechny prázdniny. 

Práci si rozděluji do jednotlivých dní tak, aby to vyhovovalo všem. Pracuji každý den. Ale rozumně. Někdo by řekl, že je to blbý, když nemám ani dovolenou, jenomže mně to přesně takhle vyhovuje. 

Na pomoc a spolupráci kolem domácnosti a dětí mám toto léto tchánovce. Ano, tchyni! Protože to klape. Protože jsme obě chtěly a mákly na sobě a na vztahu. 

Za dva týdny se vracíme do Berlína, kde na nás už čeká milující manžel/táta a čeká mě podzim plný různých aktivit s rodinou i klienty. 

Těším se, protože mě můj život baví. 
Protože jsem si ho přesně takovýto přála a postupně vybudovala. 

A to, co si přeji dál (a že toho není málo a není to malé) bude! Vím to! 
A raduji se, jakoby to bylo už teď. 

A tak přeji vám všem, aby vám také bylo hezky. V každém momentu života a abyste dokázali procítit a do morku kostí prožít tu nesmírně krásnou krásu neobyčejně obyčejných okamžiků života. 

A nezapomeňte, že štěstí není náhoda, ale přirozený důsledek zodpovědné práce na vlastním vnitřním světě. 

Věrka