Martina. Ta, co prošla temnotou

Vážení a milí čtenáři, sdílím s vámi dopis od úžasné klientky Martiny Kimmich, který mně poslala. Je to roční ohlédnutí za její vlastní vnitřní prací na sobě. Děkuji za upřímné a hluboké sdílení.! Je to inspirující pro všechny. Protože čím si projde jedna z nás, je tady automaticky umožněno pro druhé. Kéž je vám její příběh inspirací i podporou do té vaší unikátní cesty.

Bernhardsthal, 26.8.2023

Je tomu přesně rok, co jsem se vědomě potkala s mojí temnotou uvnitř sebe samé. Temnota, prázdnota, nic, jen a jen černo. 

Při společném on-line setkání Věrky Švach a Moniky Papyan Hubáček a jejich vedené vizualizaci k otevření potenciálu uvnitř nás se mi objevilo černo, temnota, bouře, rozbouřený oceán a velké nekonečné prázdno.

To byl můj vnitřní svět, který jsem se poprvé odvážila přiznat a sdílet. Do té doby si tam ta moje hlava, vždycky něco hezkého přimalovala.

Pamatuju si přesně ten moment, kdy bylo po vizualizaci a já se bála sdílet, a tak jsem napsala do chatu, že už budu muset jít. Věrka využila momentu, za který jsem jí nesmírně vděčná, a vyzvala mě sdílet.

A já šla do toho a poprvé jsem pravdivě, bez nějakého přikrášlení, řekla, co jsem cítila a viděla a bum….

Pak už tu cestu nešlo zastavit, nešlo uhnout ani utéct. Co když právě tam, v té temnotě, se schovává moje nespokojenost v práci i doma, moje negativní emoce, které mě často ovládají, můj tlak, který sama na sebe vyvíjím….

No a tak jsem nastoupila do Královské transformace.

Teď, rok poté, kdy tento text píšu, je zrovna sobota dopoledne. Dříve před Královskou transformací a Diamantovou cestou Věrky Švach, to byla právě sobota, kdy se ve mně uvolňovaly emoce z uplynulého pracovního týdne a často jsem se cítila unaveně, nespokojeně, vyčerpaně, ale přece si nemůžu dovolit jen tak odpočívat.

Tuto sobotu dopoledne ležím v posteli na kolenou tablet a mám velkou chuť psát. V noci jsem se necítila dobře, točila se mi hlava a bylo mi hodně nevolno. Právě zvedám hlavu od tabletu a dívám se z okna, kde je najednou neuvěřitelně černo. Co se děje? Zvedá se vítr a začíná pořádná bouřka. Děkuju, přírodo, že mě v mém čištění podporuješ. Fouká vítr, leje a leje a všechno se čistí a propouští.

Ale teď se vraťme zase o rok dříve: Královská transformace začíná víkendem naživo. Úkolem je přivést sebou svoji masku. Jenže jaká je ta moje? Rozhoduju se to tentokrát nevymyslet hlavou a nechávám tvořit moje dva největší učitele – moje dcerky. A tak během okamžiku vzniknou za pomocí vodových barev a dvou bílých papírových masek – dvě nádherná díla. Moje starší dcerka namalovala masku noční oblohy, a ta mladší nádhernou barevnou duhu. 

Na víkend s sebou beru obě.

Tušila jsem, že si budu muset nasadit tu tmavou:) 

Tu temnou masku, kterou nosím a nevím o ní, ale teď už vlastně vím – je to temnota, temnota ve mně. Ukáže se mi blíž? Kdo nebo co se za ní skrývá doopravdy?

Jak se dozvídám od Monči, temnota je moje ženská část, kterou nepřijímám a potlačuju. Je to ta zraněná část ve mně a já ji konečně uvidím a můžu ji přijmout a opečovat. Je to práce, která se tím okamžikem uvědomění začíná dít.

Od té doby se mi postupně odkrylo spoustu programů a nánosů, ve kterých jsem nevědomky žila, spousta těch masek, které zakrývají moji pravdivou podstatu.

Od touhy mít vše pod kontrolou, si zpracovávám spoustu strachů a bubáků, mezi které patří hlavně strach z chyb – neudělat něco, za co mě odsoudí, radši nebudu vidět, tam jsem v bezpečí.

Neukázat ty chyby a slabost navenek.

Postupně se na mojí cestě moje strachy, obavy a různé programy ukazují a já je vítám a přijímám. Už neutíkám, nebo nezavírám oči, jak jsem to dělala dřív.

Laskavě a jemně se na ně podívám, přijmu, pobudu si s nimi. Někdy to sakra bolí, někdy to třeba nejde a počkám. Někdy se mi to nepodaří vůbec, a to je taky v pořádku.

Moje duše si přesně pro tohle přišla a chce si to prožít. Všechny emoce, všechno, co k životu patří. A já díky tomuto poznání pociťuju nesmírnou úlevu. Nejsem ta špatná, ta slabá, ta co není dost dobrá, nebo ta, co pořád něco musí. Je to jinak, jen jsem to doposud neviděla.

No a kým tedy Martinka za těmi maskami a slupkami doopravdy je? Jaká je její podstata?

Cítím, že k ní pomalu kráčím. Objevuje se hlavně v okamžicích uvolnění a dovolení si jen tak být. A děje se to častěji a častěji:) Je ženou jemnou a vztahovou, hodně citlivou a empatickou. Není sama, má spoustu pomocníků, kteří ji na její cestě podporují. 

Má samu sebe, svoji nádhernou barevnou cestu, kterou prošla a ještě projde, prožitky, které prožila a ještě prožije. Má vysněnou rodinu. Muže, pro kterého si přišla do zahraničí, aby jí ukázal, že věci fungují i jinak a který ji podporuje. Má úžasné děti, kteří jsou jejími největšími učiteli.  Má práci, ve které může rozvíjet svůj potenciál. Našla domov nejen navenek, ale hlavně uvnitř sebe samé.  

A je to ta, která může. Může změnit to, co už neslouží, co doposud v jejím okolí a rodu měněno nebylo. Může to změnit pro sebe, pro své dcerky a pro celou svou rodinu.

Martina Kimmich

Ta, co prošla temnotou