Berlin Happiness Project: Týden 4

Tři roky v Šanghaji, pět měsíců v Praze, dva měsíce v Montreali a téměř měsíc v Berlíně. Toto si vždycky připomínám, když se začnu zase kritizovat, že nejsem perfektní, že nemám vše tak, jak bych chtěla mít a hlavně, že jsem tak strašně moc unavená. Za poslední týdny jsem ze sebe vydala veškerou vitalitu a ta teď žije v mých dětech, manželovi, bytě, a možná i v Berlíně. Všichni se zdají být velmi spokojení, zaběhlí a já jsem padla na zadek. Tak. Teď je čas na mě.

Hlouběji jsem pátrala v sobě, kdo jsem, a co si v životě přeji. Prioritou pro mě bylo zdraví. Zdravější jídlo, sport a chodit spát o hodinu dřív. V Praze mám svou firmu, kterou jsem založila a stále spoluvlastním (Viera Events, s.r.o.), v Šanghaji jsem měla spoustu vzdělávacích a tréninkových aktivit a než jsme odjížděli, tak i pracovních. V Praze jsem rozjela nádherný projekt Happier by Vera a vše bylo jasné. Nyní, po tom, co jsem zase popadla dech, přišla má práce, tvorba a seberealizace na pořad dne. Rozhodla jsem se tady v Berlíně pokračovat v mé „šťastné“ tvorbě, tvořit nové kurzy a workshopy štěstí a hlavně, udělat ten velký životní krok a začít své podnikání v angličtině. Jak to všechno udělám a kde vezmu sílu začít znovu, ve svých 38letech od začátku? Postupně. Jak řekl můj manžel, když jsme takhle v sobotu seděli u jezera nedaleko Berlína: „Krok za krokem. Vše musíme dělat krok za krokem. A být vděční za to, co jsme už zvládli, jak se máme dobře a co se nám tu líbí.“ Krásná slova. Život žijeme. Už neběžíme. Už nefrčíme ten krysí závod.

Klíčový moment tohoto týdne aneb hluboké zamyšlení, které nesmí nikdy chybět!

Místo toho, abych se chválila za to, jak jsem naše berlínské začátky krásně zvládla, co všechno funguje, co už umíme, jak jsou děti spokojené, večeře teplé a zdravé…… Tááák, právě se mně vypnul počítač! A zase zapnul. Píše, že nějaká konfigurace. Přemýšlím, co tím chtěl ten nahoře říct. A už to cítím. Jednoduše řečeno, že se nesmyslně bičuju. Že se nechávám ovládat negativními emocemi, které jsou tak silné a přebijí vše dobré. Připadalo mně často, že všechny moje techniky a teorie o štěstí a pozitivismu selhávaly. A tím pádem přeci nejsem dost dobrá o tom štěstí kvákat, ne? Jak můžu zase začít podnikat? Od začátku? V cizině? Ale ne. Cítím, že jsem se učila odžívat si i to špatné. A teď ta facka od počítače mně to jen potvrdila. Soucitnost je ta správná cesta. Jsem prostě jen po těch náročných týdnech unavená. Včera večer před spaním mě manžel objal (což teď moc nestíháme) a říkal, že je to prostě jen velká změna. A náročná fáze, že si vše musí sednout. A já si sama sobě zase připomínám, že ty těžké dny, chmurné myšlenky, pochyby o sobě samé, k tomu patří.

Zdraví jako základ štěstí

Měla jsem dvě hlavní témata tohoto týdne, a to zdraví a práci. Již dlouho si jedu na vlnách čínské tradiční medicíny (pro děti též!!) a hned při první návštěvě mé nové čínské doktorky mně byl potvrzen deficit „zdrojové či“, čili té hlavní, životadárné energie. Připodobňuji ji k našemu západnímu konceptu „vitality“. Já vím, že tu energii mají nyní moje děti, manžel, byt a snad i Berlín. Naštěstí jsou cesty, jak ji mohu pomalu získat zpět. Jednou týdně akupunktura, která u mě dělá neskutečné zázraky, byliny které jím a piju. Také jsem zapracovala na zdravější stravě pro celou rodinu, na mé pravidelné stravě, což za poslední týdny nefungovalo, a nastavila jsem si chodit o hodinu dřív spát.

To, že fyzická kondice může výrazně ovlivnit naši psychickou pohodu, je logické. Ale vitalita, která mně chybí a pomaličku ji získávám zpět, mně přináší velkou spokojenost a štěstí. Svou mysl jsem pozorovala při každoranní meditaci, a i když byla tento týden roztěkaná a bláznivá, každý den s jinými myšlenkami, jsem extrémně ráda, že jsem si udržela schopnost ji neustále pozorovat a vnímat, že to je „jen“ mysl, která mě chce ovládat. Že víc než kdy jindy háže nějaké podivné vzorce, bičuje mně, kritizuje, popohání a křičí na mě, že nejsem dost dobrá. Že to pořád nestačí. Milá mysli, děkuji ti, že jsi. Jsi mým pomocníkem, když potřebuji, mám tě ráda, protože jsi mně pomohla být tam, kde nyní jsem. Ale já uvnitř si poradím i bez tvých neustálých rad, kritik a zásahů. Můžeš víc odpočívat, dej si nohy nahoru a nechej to teď více na mě. Řeknu ti, když budu potřebovat pomoc…

Ke zdraví patří sport. A hýbající se tělo otevírá mysl a uvolňuje emoce. Sport nyní praktikuji hlavně v podobě cyklistiky. Oba jsme si s manželem pořídili kola z druhé ruky, neboť Berlín je fantastický pro cyklisty. Na rovině, s cyklostezkami po celém městě, včetně centra. Do školky to mám 4,5 km na kole, tak jsem auto vyměnila za kolo a manžel mně pořídil parádní vozíček pro děti, který si přidělám za kolo. Vejdou se tam obě dvě a jsou nadšené! Po školce vždycky dostanou čerstvý preclík a já si užívám tuto novost a netradiční životní styl.

V sobotu jsme vyrazili k jezeru Wannsee, které je jen 20 min od nás nadzemkou. Strávili jsme nádherný den na sluníčku, v přírodě, na kolech, pobíháním po parcích a lesích. Neskutečně ozdravné. Pro tělo, ale v mém případě hlavně pro duši.

Sobota, sobota

V sobotu máme vždy s manželem víc času si promluvit. Můžu se vyplakat, vyčistit a nyní je to on, kdo mně začal dávat energii, kdo vymyslel výlet a zaplatil oběd pod lipami, kdo mně přiváděl k pozitivním myšlenkám a kdo neúnavně připomíná, co všechno se stalo dobrého. Jeho sobotní heslo „krok za krokem“ mně moc pomohlo. Postupně dočerpávat energii a krok za krokem jít dál. Jsem šťastná, že se při tom můžu nadechnout tak úžasného vzduchu, který tu v Berlíně máme. Až Skandinávský, mořský. Jsem šťastná, že žijeme ve městě, které má nejmenší počet aut na obyvatele z celého Německa, že jsou tu všude cyklostezky, parky, hřiště, za pár minut vlakem dosažitelné jezera, zámky a lesoparky. Berlín je podle několika průzkumů nejvhodnější evropské hlavní město pro život s dětmi. A já musím jen souhlasit.

Díky za krásnou sobotu s rodinou, kdy jsem čerpala energii nejenom zpětně z mých nejbližších, kteří se zdají vitálnější než kdy jindy, ale také z přírody a energie vody a sluníčka, kterou máme na dosah ruky.

Také nám Německo velmi chutná. Jak jsem se začala zabývat zdravějším jídlem, nakupováním a každodenním vařením, ochutnala jsem spoustu výborných věcí a musím přiznat, i když to dělám nerada, že všechny věci tak nějak líp chutnají. Myslím tím věci nakoupené v obyčejných supermarketech. Ovoce je ovocnější, maso masovější, sýry mléčnější, až mě někdy zarazí ta výborná chuť. Děkujeme za to.

Začátky podnikání. Zase.

Tak. Moje práce. Moje milovaná seberealizace. Už dlouhé roky podnikám, a i nyní v novém domově je podnikání moje jediná možnost, po které toužím. Mám spousty nápadů a vizí, někdy mně přijde, že bych potřebovala deset lidí, aby mně vše pomohli zrealizovat. Své podnikání stavím nyní převážně na online prezenci. Nejsem v Čechách, potřebuji časovou flexibilitu a dělám věc jménem štěstí, kterou oslovuji širokou veřejnost. Bortím všechny své komfortní zóny, protože točit videa, mluvit na kameru, psát, jak mně zobák narostl, chodit s kůží na trh, protože svou životní cestu dávám jako případovou studii, a vůbec troufat si zabývat se něčím tak neuchopitelným jako je štěstí!, dělat business jinak – online!! to všechno je pro mě někdy náročné, ale v hloubi cítím, že to je ta správná cesta.

Podnikatelské plány a moje kroky

• 29.9. v 18:30 mám v Praze workshop o mindfulness a štěstí. Je to pro širokou veřejnost, akce organizovaná úžasným Mindfulness Clubem. Registrace zde. Mám neskutečnou radost a bylo mně ctí přijmout pozvání. Už mám workshop téměř připravený. Připravuji ho současně i v angličtině.
• Vytvářím koncept mého nového online kurzu štěstí. Se spoustou aktivit a cvičení. S historkami a příklady ze života. Věřím, že to bude i vtipné. Ráda bych kurz nabízela před vánoci, jako tip na dárek pod stromeček! Bude v češtině, a ráda bych současně i v angličtině. To ale zatím nevím, zda do vánoc.
• Začala jsem pomalu vymýšlet videa, která budou komunikovat obrazem a vtipem, více než jazykem, abych si testovala přechod na dvoujazyčnost
• Pomalu procházím texty mého webu verasvach.com, který začnu časem překládat do angličtiny a vybírám, co ponechat, co poupravit.
• Vstupila jsem do Facebookových skupin s podobným zájmem jako mám já, působící v Německu – hapiness, mindfulness, meditace apod.
• Napsala jsem několika lidem, co dělají mindfulness a nabídla mé schopnosti a čas jako trenérka mindfulness s angličtinou. S jednou paní budu mít schůzku. Moje první, pracovně-podnikatelská v Německu!
• Plánuji sepsat v angličtině promo anotaci mého šťastného workshopu, který budu mít v Praze, dodat pár fotek a ráda bych nabídku rozeslala do různých firem, meditačních center, jóga studií a prostě kamkoliv, na co natrefím. Nemám absolutně co ztratit! Německo bere vážně trénování spokojenosti, pozitivního myšlení a mindfulness. Zdravotní pojišťovny do určité výše lidem takové kurzy proplácí a ve firmách mají zaměstnanci 500 EUR na hlavu na takové kurzy. Takže: trh je. To je dobrý začátek????

Zde sdílím i moje definované já:

Vera Svach

Happiness Motivator, Inspirator and Blogger

Speaker and Idealist

Mindfulness Trainer

Ráda budu tuto mou podnikatelskou cestu sdílet. Už kdyby jen kvůli sobě. Moci si jednou přečíst, jaké to bylo na začátku, ať už to dopadne jakkoliv. Jsem optimista. I v podnikání. Jdi si za svým, realizuj kdo jsi, dělej, čemu věříš a dělej to na 100%. A i kdyby to nedopadlo, budu se vždy moci podívat sama sobě do očí a říct si, že jsem pro to udělala všechno a mít z toho jednu obrovskou úžasnou zkušenost.

Pochopení tohoto týdne:

Pomalu končí náš první měsíc v nové zemi, v novém městě. Hledám si cestu, jak zůstat svá. Jak zůstat Věrou. Pečlivě si vybírám, v čem se chci Berlínu přizpůsobit, v čem chci zůstat svá, tak trochu jiná, tak trochu česká, možná i čínská. Beru to jako neskutečnou možnost uvědomit si, kdo opravdu jsem. Kdo je Věra? Být Věrou je nyní moje moto. Věra si zařizuje život podle svého, pro svou rodinu a své nejbližší. Věra si prosazuje své potřeby, své touhy, své cíle a hledá kompromisy se svou rodinou, kterou nade vše miluje. Věra je chytrá a využívá velkých a nových možností, které nové město a stát přináší a plnými doušky si jich užívá. Také je za ně vděčná. Věra se realizuje ve své práci, je pro ni důležitá a přináší jí velké uspokojení a náboj a ostatní to ví a podporují…. Kdo jste vy? Po čem toužíte? Čeho chcete víc? Víte to? Umíte si o to říct? Být Věrou, Ivou, Karlem, Markem, Denisou, Monikou, Martinou, Petrem….. Být sám sebou. Vo tom to je.

LOVE. PEACE. BERLIN. HAPPINESS. HAPPIER BY VERA. Tschuss und Auf Wiedersehen!