Život v přítomnosti. Jaké to vlastně je? Podařilo se vám to dnes díky pravidelnému dýchání zakusit? Já jsem byla ráda, že jsem měla pravidelná upozornění na mobilu. Dnes byl den plný aktivit a ještě k tomu narozeniny mé dcerky. Takže by bylo velmi jednoduché nechat se jen tak vláčet událostmi a myslet na tisíce věcí, které zrovna v tento moment řešit nepotřebuju a ty myšlenky mě jen tlačí, obtěžují a bolí. Jaroslav Dušek přednedávnem řekl, že myšlení bolí. Zcela souhlasím. Myšlení, kterého je moc a které je v nesprávnou dobu bolí. Například v noci. Pevně věřím, že jste díky dechu a plnému soustředění na dech zakusili pár úlevných chvilek od našich shonů a starostí.
A protože je zítra sobota, dáme si na zítra aktivitu zvanou BAROMETR, která mně v minulosti velmi pomohla proti bolestem a přetlaku hlavy. Byly to totiž právě soboty, kdy jsem mívala velké bolesti hlavy, krku a šíje a následně žaludku. Bývalo to z tlaku na sebe a na představu perfektního, zorganizovaného víkendu s dětmi plného povinností a aktivit. Pomohla mně metoda barometr, při které se při našich pravidelných dechových zastaveních soustředíme na naše tělo a jeho pozorování. Vždy aspoň na chvilku. Jak se cítí? Kde začíná být zatuhlé? Kde začíná bolet?
Bolest je přítel. Něco nám říká. Většinou, že jedeme moc rychle, tlačíme, nedýcháme, nebo moc myslíme. Tělo si o něco říká a volá o pomoc. Pozorovací metodou barometr můžeme tyto přicházející bolesti včas zaznamenat a začít dané části těla uvolňovat. Nejrychleji to jde zase pomocí dechu, kdy dýcháme do daných oblastí. Jako bychom je prodýchali; rozdýchali. Přidám vždycky trochu laskavého pochopení (laskavost jsem trénovali včera!) vůči sobě samé a poděkuji svému tělu, že ke mně promlouvá.
Ne vždy bolestem, tlakům a nepříjemným pnutím v těle zabráním, ale často . S pochopením vůči sobě samé, s vděčností za bolest, s metodou barometr a prodýchávání části těla s nastupující bolestí, se výrazně zkvalitnil můj život v posledních letech.
Soboty jsou náročné dny. Chceme toho hodně stihnout a dohnat, vykonat spoustu práce. Zkusme zítra co nejčastěji pozorovat své tělo. Třeba nám říká, kudy ta cesta už nevede… Naše duše totiž promlouvá skrze tělo.
Hodně štěstí s barometrem!
S láskou,
Věra
Inspiroval vás tento příspěvěk?
Zanechte ve formuláři svůj email a zašlu vám jako prvnímu nové podcasty, články, videa a další inspiraci do každodenního života :-)