DEN 9: 10ti denní Happiness Challenge – jdeme do finále!

Zítra nás čeká poslední den výzvy. Do konce došla podle hrubých statistik zhruba půlka lidí, která začala. Je to jako s dietou. První dny je člověk odhodlaný, pak se to ale zlomí. Všichni ale víme, že být dlouhodobě štíhlý je o vyváženém životním stylu. Nevyřeší se to jednorázovou dietou. Tato v Čechách zcela unikátní výzva Happiness Challenge byla ochutnávkou, jak takový šťastný životní styl může vypadat. Je to náhled a vyzkoušení dovedností, technik a aktivit (či neaktivit) k dlouhodobě spokojenému životu. Je to začátek cesty. První kroky.

Na zítřek, poslední den výzvy, si dáme opáčko!!! Co všechno jsme trénovali? Zvládneme to dělat více automaticky, dohromady v jeden den? Časem se nám to dostane pod kůži:

• Dýchání – 5x nádech a výdech co dvě hodiny. Zastavení, procítění přítomnosti a krásy co je kolem, i když se to na první pohled hezké ani příjemné nezdá.
• Smysly – zostření smyslů, neřešení nesmyslů. Při našich dýchacích zastaveních a kdykoliv si vzpomeneme zostřit všechny smysly, prožít pár sekund každý z nich.
• Borcení mýtu „nemám čas“ – čas MÁM pod kontrolou. Každý den! Mám čas! Čas dělím pravidelně na čas pro sebe, na práci, na vztahy a na růst (včetně naplňování poslání a smyslu života)
• Prožívání laskavosti k sobě a k ostatním – mám mantru, „Ať jsem zdravá, šťastná, milovaná a v bezpečí“, kterou používám na sebe, své blízké i všechny kolem, kdykoliv to jen jde.
• Barometr těla – vnímám a pozoruji své tělo, ihned uvolňuji tuhnutí a bolesti prodýcháváním, protahováním, hlazením, laskavostí, pochopením a soucitem.
• Pěstování vděčnosti – dennodenní díky za vše, co mám, co prožívám. Vděčnost sám sobě a pěstování vděčnosti u dětí od brzkého věku.
• Zjednodušování života – delegování, sdílení aktivit, prosby o pomoc, vypouštění shnilých aktivit, vztahů a vynucených povinností.
• Nicnedělání, aneb méně je někdy více, pochopení, že ne vždy akce vede k těm správným, žádoucím, radostným a naplňujícím výsledkům. Pochopení cesty vědomého zpomalování.

Do toho každodenně ráno posedět sám se sebou, ať už při formální meditaci nebo jen tak ve svém tichu, soustředěním na svůj dech, pozorováním myšlenek, emocí a pocitů. Večer si před spaním sednout a udělat to samé.

Také spát a odpočívat co nejvíc to jde, nejenom na dovolené. Jakkoliv to zní jako klišé…

Každodenně se hýbat, kdekoliv to jen jde. Chůze, vystoupení o pár zastávkek dřív, skotačení s dětmi, skupinová cvičení, protahování doma, na zahradě, fyzická práce (co nám přináší radost!!), tanec (s partnerem???), cokoliv!!! Při tom pohybu pozorovat své tělo a zůstávat v něm. Vědomě ho protahovat, uvolňovat, rozvlňovat a rozradostňovat. S láskou.

Seberozvíjet se – například aktivitami z naší „Šťastné výzvy“, četbou vzdělávacích knih (co nás ale baví!!), rozvíjením koníčků, podnikatelských snů, nových aktivit s partnerem či dětmi, poznáváním nových míst, zkoušením nových sportů, cokoliv! Nikdynekončíčí rozvoj a růst je nezbytnou součástí člověka a jeho naplnění!

V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ: technologický detox!!! Alespoň nespát s mobilem (maximálně ho mít na letový režim). Vypínat telefon co nejdříve před spaním, nezapínat ho ihned po probuzení, sociální sítě kontrolovat jen ve vymezenou dobu. A, má oblíbenkyně, televize. S rozumem. Klidně i bez ní. Nebo aspoň některé dny….

Tak. Tato výzva je výsledkem a shrnutím mé životní transformace. Více o tom připravuju do zítřejšího článku. Přišla ke mně taková podivná nespokojenost, tma, nefunkčnost, prázdnota. Začala jsem pátrat, co to je a jak z toho ven. Klubko se motalo a motalo, dny byly černé, ale pak jsem s rozličnými učiteli a inspirátory v Šanghaji i v Čechách začala nahlížet sama na sebe. Začalo to prostým uvědomováním si svého dechu po ránu. Pak i v průběhu dne. Pak jsem začala číst různé knížky, ostřit smysly, odbourávat povinnosti, které mě ubíjely, pouštět lidi, kteří mě sžírali. S větším tichem získaným omezenou televizí, hlukem nesmyslných konverzací a vyčerpávajících aktivit a technologickým detoxem se začal pomalinku, tichounce ozývat hlas zevnitř, který jsem dřív neznala. Nejspíš jsem ho od dětství zapomněla. Začala se znovu otevírat má intuice, kreativita, dětská radost a začaly přicházet zajímavé nápady a podněty k novému podnikání. K mé seberealizaci.

Jsem ráda, že nyní mohu inspirovat jiné a motivovat je na jejich cestě k nalezení sebe sama, k získání více klidu ve svém nitru a v neposlední řadě k větší radosti a spokojenosti ve svém životě. I když tak cesta za tím může být trnitá…

S láskou, Věra