Obejměte svou nemoc

Dneska jsem se vzbudila s knedlíkem v krku, tekoucím nosem a s kýcháním. Jak je to možné? Jsem naštvaná a celý den protrpím. Už ať je večer a můžu si lehnout.

Ale počkat!! Už jsem přece někde dál, ne? Vím, že nemoc je výsledkem nerovnováhy v těle, nerovnováhy s duší, nemoc nám něco říká.

Zastavila jsem se, posadila jsem se do mé oblíbené meditační polohy a ponořila se do sebe, abych zjistila, co se děje. Strašně mě baví objevovat tyto nové cesty komunikace s tělem, s duší, se sebou samou.

Poslední dny jsem měla velmi hektické a i když jsem je zvládala vyrovnaně (oproti mému starému „já“), přesto jsem prošla několika vypjatými situacemi, které jsem dobře nezpracovala, zůstaly ve mně a navíc jsem vyčerpala tělo. Chodila jsem spát později než obvykle a málo meditovala.

Děkuji tělu, že mně dává tak brzo signály, že není spokojené. Děkuji sobě samé, že si těchto signálů všímám a umím je zpracovat.

Objala jsem svou rýmu, pohladila svůj krk, řekla slova útěchy sobě samé, tak jak by mně to říkala moje maminka. Je v pořádku necítit se dobře. Je v pořádku, že tělo hlásí, že je potřeba se zastavit.

Zrušila jsem dnes co šlo, udělám jen urgent věci z domova, jídlo objednám s donáškou. Uvařila jsem si můj oblíbený čínský životabudič, který si teď užívám a jeho léčivou energii posílám do celého těla. Duše zajásala. Zbude čas i na knížku a na odpočinek v peřinách. Většinou stačí jeden den. Jeden den uznání těla, sebe samé, jeden den na péči o tělo, o duši a o mou unavenou ženu, která se potřebuje zahrabat do peřin a nechat se obejmout.

Obejměte svou nemoc. S láskou.