Potkala jsem Anděla! Jak vypadal??

Jsme v osmém dni mé 10ti denní Happiness Challenge. Každou výzvu dělám s lidmi také a každý den je pro mě velmi silný. Jednak proto, že zapadá přesně do mého života, jakoby byl s výzvou provázaný. A každý den dostanu neskutečnou šanci natrénovat dané téma a následně s lidmi sdílet, co se mně přihodilo. Dnes jsem se rozhodla sdílet zážitek veřejně. Byl hodně silný a možná to může pomoci jiným lidem. Možná to může spoustě z vás otevřít oči.

Jedu vlakem trasu Berlín – Valašsko na smutnou rodinnou událost. Sama a bez dětí. Naplánovala jsem si do vlaku spoustu práce, tvorby a čtení. Vlak je plný. Kupé plné. Nesedím u stolečku. Nechutné zářivky bodaly až do srdce. Co byla první reakce, kterou jsem cítila? Naštvanost, zklamání a blbá nálada. Jakoby nestačilo, co naši rodinu čeká zítra.

Ale s tréninkem a praktikami, které ve Výzvě učím, si už tyto pocity a myšlenky dokážu rychle uvědomit a jakoby se od nich odosobnit. A tudíž na nich zapracovat. Využila jsem dnešní výzvy, ve které dnes trénujeme Laskavost a jela si v duchu danou mantru „Ať jsem šťastná, ať jsem zdravá, ať jsem milovaná, ať jsem v bezpečí“. Mé tělo po pár minutách začalo reagovat uvolněním a pocitem lásky. No a toto kolečko mantry jsem v duchu jela na všechny lidi v kupé (až je šťastný, zdravý…). Opakovaně. A taky jsem lidi poprosila, zda můžeme zhasnout tu zářivku, neb nikdo z nás ji evidentně nepotřeboval. Souhlasili. Seděli jsme v šeru, já jsem mantrovala a dýchala a asi po 20ti minutách promluvil takový sympatický mladý kluk. Američan. Jel až do Prahy. Mohla jsem ho neposlechnout nebo konverzaci utnout. Ale něco mně říkalo, abych to nedělala….

Ten kluk byl neskutečný. Fascinující mladý člověk. Uvědomělý, probuzený, oduševnělý. Napojený na svou duši, ale přitom pracující v IT a žijící zcela běžný život. Nejstarší z 5ti dětí. 21 let. Prokecali jsme všichni v kupé celé 4 hodiny!!! Bylo to magické. Když část lidí vystoupila v Drážďanech, najeli jsme s „kolegou“ na hlubší témata. Ukázalo se, že umí věci, které já zrovna potřebuji. Zcela se nadchl pro můj projekt, neb sám hledá cesty, jak lidem pomáhat a realizovat se. Dal mně neskutečnou podporu, probrali jsme mé vize a dostala jsem spoustu nápadů, inspirace a energie na další práci. Bylo to magické spojení.

Dostala jsem vnuknutí, že to byl můj Anděl. Možná to byla duše, se kterou jsme se měli v minulosti moc rádi a moc jsme si pomohli. Teď přišel zas. Aby mně dodal sílu, motivaci a přesvědčení, že jsem na správné cestě. Také mě dodal hodně radosti, která mě v posledních dnech chyběla.

Také vím, že to byla odměna od Vesmíru za to, že jsem tu nepříjemnou situaci zpracovala novým, lepším způsobem a otevřela jsem se zážitku a zdánlivě nepříjemné situaci. Bez hodnocení, bez očekávání. Vědomě. Mindfully. A to je ten mindful life. To je ten bdělý/uvědomnělý život v přítomnosti. To je ta mindfulness v praxi. A to jsou ty zázraky, které se dějí, když jste na správné cestě, víte, kam jdete, a přitom se umíte dívat kolem sebe s otevřenýma očima, abyste ty zázraky, signály a pomocníky mohli vidět.

Ten Anděl se jmenoval Tsavo. A já mu touto cestou děkuju, že se mnou dnes ráno byl. Moc jsem to potřebovala, aniž bych to tušila. Moc mě pomohl. Inspiroval. Navedl. Potěšil. Rozbrečel. Ukázal cestu dál…