Dnes vám představuji Nelu. Ženu, která se naučila mít se ráda. Ženu, která pochopila, že láska neznamená někoho vlastnit. Ženu, která žije dnes, a ne zítra.
„Rok po našem setkání jsme měli svatbu. Náš syn vznikl v jediný možný okamžik. V době, kdy měl Honza „čas“ vydechnout od léčby rakoviny, se kterou se potýkal už několik let. Tou dobou měl už nohu amputovanou nad kolenem. Přesto se nejevil, že by měl snad nějaký handicap.“ píše Nela na svých webových stránkách www.nelabickova.cz. Příběh má ale drsné pokračování.
Vítejte v naší nové rubrice „Příběhy (ne)obyčejných žen“, ve které představuji ženy se silným příběhem. Přesto žijí obyčejným životem a se svou složitou životní situací se vypořádaly takovým způsobem, který budiž inspirací pro nás ostatní. Smekám, dámy, před vámi klobouk a hluboce se klaním a současně jste mou velkou inspirací…
Nela dále vypráví: „Honza jezdil na kole doslova levou zadní a svým přístupem k životu inspiroval, koho potkal. Zemřel přesně tři měsíce po naší svatbě. Společně s jeho rodiči jsem ho pevně svírala v náručí. A zároveň vnímala, jak naše miminko klidně spinká u mě v bříšku, jako by bylo vše v pořádku. Jako by to bylo předem domluveno.
Jeho odchod byl mnohem drsnější, než jsem si kdy mohla myslet.. Ale všemu navzdory, rozhodla jsem se svůj život žít dál. Zvládnout to. Užívat si každého rána, každé chvíle. Děkovat za všechny zdánlivé maličkosti, které nás denně obklopují. Protože si často uvědomíme jejich důležitost, až když jsou nenávratně pryč. A když přijdou těžké dny, přijímám je s pokorou a přemýšlím, co se tím mám naučit.
Žiju pro našeho malého Honzíka. Máme kolem sebe samé dobré lidi. A vím, že mnoho lidí na nás třeba jen myslí a podporuje na dálku. A já tu podporu cítím a jsem nesmírně vděčná. Máme úžasnou rodinu, která je tu pro nás, kdykoliv si jen zamaneme.
Honza napsal knížku, jmenuje se Moje cesta na kole dětem. Vydala jsem ji po jeho smrti díky podpoře desítek skvělých lidí, kteří přispěli na její vydání. A podle reakcí mnohých čtenářů vím, že stojí za přečtení. Navíc Tím podpoříte dobrou věc.
Vše má svůj čas a já cítím, že ve mně dozrává myšlenka napsat další knížku. Vlastně jsem v bodě, kdy už není cesty zpět. Kdybych to neudělala, zklamala bych sama sebe. A tak si fandím.
Přála bych si sdílet náš příběh a inspirovat Vás v cestě za svým srdcem…
Mimo to se ráda potuluju s malým Honzíkem přírodou přes hory a doly, jezdím na kole, lezu, plavu, běžím.. prostě cokoliv spojeného s pohybem v přírodě. Hraju na piáno, kytaru a flétnu. Jóguju. Šiju, pletu a tvořím rukama. Učím se a sbírám bylinky. Mluvím s lidmi a naslouchám jejich příběhům. A miluji život.“
Nela píše osobní inspirativní blog na https://www.nelabickova.cz/ a má svou Facebookovou stránku Nelča píše. Koupit se dají také její ručně vyráběné čepky a čepičky.
Nechť je nám Nelčin příběh inspirací. V životě přichází náročné zkoušky. Až se nám často zdá, že to nemůžeme zvládnout. Přichází také těžké dny, nepříjemné rozhovory, rozhodnutí a strachuplné kroky do neznáma. Je to ale součást života a součást naší cesty. Důvěřujme Vesmíru, že je to naše cesta, která nás posouvá dál. Přijímejme tyto výzvy a nechť nám jsou při tom inspirací ženy, jako je Nela.
Posílejte mně, prosím, příběhy žen ve vašem okolí, které vás inspirují. Příběhy žen, které překonaly nástrahy osudu a znovu našly ztracenou radost. Ten způsob, jakým to udělaly nám všem ostatním může velice pomoci. Pište na vera@verasvach.com. Děkuji!
Inspiroval vás tento příspěvěk?
Zanechte ve formuláři svůj email a zašlu vám jako prvnímu nové podcasty, články, videa a další inspiraci do každodenního života :-)