Sex ve městě. Hledání dvou velkých L.

Včera jsem si při žehlení pustila film Sex ve městě. První díl. Je z roku 2008 a stále mě velmi baví. Nicméně jsem se až zarazila, jak jiný je dnešní svět, ve kterém žijeme. Je to tím, že jsem máma a mé hodnoty se posunuly, nebo je to opravdu dobou, ve které žijeme?

Film je deset let starý a výrazně cítím, u sebe, mých známých i mých klientů, že se naše hodnoty čím dál více posouvají směrem k vnitřní spokojenosti, lidskosti, zdraví a klidu.

Hlavní moto filmu (a seriálu) je, že mladí lidé hledají dvě velké L. Labels (značky) a Lásku. Připadá mě, že nyní hledáme spíše smysl života, jeho hloubku, sebenaplnění, sebehodnotu a sebelásku a to, kdo jsme. Čím se chceme živit, co chceme tvořit a pokud možno si tím i vydělávat. Také hledáme lásku, magické spojení s druhým člověkem, se kterým budeme sdílet náš život.

Vnímám to tak, protože jsem máma a mé hodnoty se posunuly, nebo že jsem ve styku s lidmi, kteří hledají své štěstí a je to pro ně priorita? Co dnešní mladí lidé? Mileniálové? V čem spočívá ta ztracenost, se kterou se často u mladých setkáváme? Značkové oblečení, boty nebo auta nám to pochopení a klid nepřinesou.

V Berlíně bydlíme v ulici plné luxusních obchodů. Je to až legrační, kolik jich tady je. Prošla jsem si fází pochyb, zda jsem dost dobrá, když chodím po ulici v teplákách cestou do obchodu, přes fázi revolty, až anarchie proti těmto značkám a Ferrari parkujících před domem. Nakonec jsem ale našla klid a mír, protože po značkových věcech netoužím. Ráda si je užívám, mám ráda kvalitní věci, spolehlivá auta, pěkné boty, ale beru je jako nádherné zpestření a zkvalitnění života. Neodmítám je. Protože jsou součástí našeho světa, ale využívám je pro své potřeby a doplnění. Nestojí na nich život, nejsou nezbytně důležité. Jsem vděčná za to, že žijeme v době, která přináší tolik krásných věcí a zařízení, která nám zjednodušují život. Užívám si je a beru je jako pomocníky a prostředníky pro můj lepší život, větší spokojenost, klid a společníky na mé cestě.

Prosazuji kombinaci konzumního a duchovního světa. Má spirituální učitelka používá spojení „produchovňovat hmotu“. A to právě dělám a za tím si stojím. Hmota je krásná. Dávám jí duchovní rozměr, vážím si jí a jsem s ní kamarádka. Peníze, krásné věci a kvalitní výrobky jsou skvělí kamarádi a báječní životní společníci, když to mám v hlavě srovnáno, znám svou hodnotu, vím, kdo jsem, tvořím a dělám práci, která mě naplňuje. Bez toho ty značky a sex ve městě nemá pro mě smysl….