To nevadí!

To nevadí!

Hláška, kterou nyní můj téměř tříletý syn často pronáší. Rozlije se trocha čaje, obleče si naopak kalhoty, vypadne mě něco z ruky, zapomenu deštník….. To nevadí, mami! Tu frázi jsem mu párkrát řekla já, když vyvedl něco, co opravdu nevadilo, nebo jsem měla radostný den a energie na rozdávání. Elliot ji začal používat velmi často, intuitivně a co je velká legrace – on má vlastně pravdu.

To nevadí!

U spoustu věcí.

Vadí opravdu tak moc, že jsem něco zapomněla udělat, přinést, přišla pozdě, nevyfoukala si vlasy, neodeslala všechny emaily. Opravdu to tak vadí? A i když vadí, tak zafixovat si první reflex „To nevadí!“ nám přinese velkou úlevu. A jakýsi nadhled a lehkost v životě. Láskyplná soucitnost se sebou samým a pak ty dané věci provedeme daleko efektivněji.

Takže, vážení, po vzoru mého syna: „To nevadí!“