12 let spolu! Mých 5 tajných kouzel pro dlouhodobě spokojené manželství

Je tomu právě 5 let od naší svatby. Byla zima. Já znovu těhotná, se 14ti měsíční Isabelle po boku. Šaty byly fialové a na organizaci spontánní svatby bylo 14 dní. Nebylo to ideální, ani v tu nejvhodnější dobu. Ale byl to tehdy úžasný den, na kterém bych dodnes nic nezměnila! Ale tak je to přeci i v životě, ne?

Nikdy není ten nejvhodnější čas. Nic není „ideální“. A čekat na to? Žít v „až, kdyby a kéž by“, to bychom také mohli spoustu věcí zmeškat. S každým společným odžitým rokem s manželem vidíme v té NAŠÍ – dokonale nedokonalé – svatbě velkou symboliku. Takový je náš manželský život. Náš. Osobitý. Nedokonale dokonalý, za to upřímný, statečný, bezpodmínečný, sny si plnící. Je to základ dlouhodobé manželské spokojenosti?

Naše štěstí. Tehdy 14ti měsíční Isabelle. Elliot byl už čtyři měsíce v bříšku. To, že časem přijde ještě třetí dítě se nám ani nesnilo!

To nevím. Pro nás ale, zdá se, ano. Jsme spolu již 12 let. Z toho 5 let manželé. Přišly k nám tři děti, žili jsme na třech různých kontinentech a založili dvě krásné firmy. Když jsme s mužem tento týden hloubali nad základy naší spokojené a láskyplné společné cesty, ukázalo se pár důležitých bodů, které nám v našem manželství pomáhají.

Jako třeba mít se rád bezpodmínečně, nevinit druhého z neustálých drobností, vzájemně si opravdově naslouchat nebo opečovávat tělesnou lásku.

To je ale jako z učebnice. A také se to lehce řekne a hůře udělá. Pracujeme na tom neustále, rok po roce, krok za krokem. Máme vzestupy i pády.

Na Staroměstské radnici se tehdy uvolnilo nečekaně místo. Někdo svatbu na poslední chvíli zrušil. Myslíváme na ně. A moje kamarádky, které tak úžasnou svatbu během dvou týdnů zorganizovaly. Díky! Šaty jsou od Vivienne Westwood. Zázrakem jsem je sehnala ve slevách za 7.000,- Kč. Nosím je do dnes.

Mám ale ještě 5 tajných a osobitých kouzel, kterými v manželství čaruji a posiluji tak naplnění, radost a společné štěstí naší rodiny.

POZITIVNÍ PŘÍSTUP

Aby toho dobra, radosti a pozitivních emocí bylo více, než těch negativních. Ony ty negativní vždycky budou, náročné situace budou přicházet, ale těch pozitivních musí být prostě vždy o fous víc. A čím těžším obdobím procházíme, tím více musíme dodat pozitivního koření. Pohled na věci a prožitky může být také dvojí. Sklenice je pro nás vždy poloplná. Náročné situace jsou dobrodružství. Den blbec je k pobavení.

Pozitivní život pro nás také znamená záměrně vytvářet a vyhledávat radostné a příjemné zážitky a naplno a vědomě je prožívat. Jako třeba vyrazit si spolu sami dva ven a poprosit o hlídání dětí, nezapínat večer televizi ale zapálit krb a jen tak do něho čučet, umět vyprdnout se na domácí práce a vyrazit s rodinou na celý den do přírody apod. Naučit se smát, nebrat věci tak vážně, uvolňovat hlavu i tělo a radovat se z maličkostí.

ŽENSTVÍ

Také jsem dlouho pracovala na uznání mé ženské role v manželství. Hodně jsem s mužem soupeřila, vydělávala stejně, až mě to po porodech zcela vyčerpalo. Naučila jsem se chápat, v čem spočívá naše ženská síla a energie. Jak umíme vyživovat všechny a všechno kolem, tvořit domov, pracovat formou tvorby a kreativity, léčit karmu svou i svých blízkých a tak trochu čarovat. Muž začal být více mužem, já více ženou a vzrostla vzájemná harmonie a síla našeho svazku. Jako žena se také naplno uznávám a sebe-oceňuji a přijímám s pochopením a sebeúctou všechny proměny, které v mém životě s věkem, dětmi a prioritami přichází.

Bylo to komorní, bylo to naše. Jeden z nejlepších dní našeho života. Vlastně zcela nečekaně, téměř neplánovaně. 10 dní před Vánoci. V zimě… To nevymyslíš!

ZODPOVĚDNOST SÁM ZA SEBE

Co od muže očekávat? Že nás bude chválit? Že nám bude číst myšlenky či nezapomínat na narozeniny a výročí? Nebo dokonce že nás udělá šťastnou? Jak vlastně? Víme to my samy?

Já už ano. Vím totiž, co dělá šťastnou, spokojenou a naplněnou mě osobně. Ale začíná to u mě samotné. Je jen a jen mou vlastní zodpovědností uspořádat si to v hlavě i v životě sama. Až budeme celistvé, vyléčené a naplněné my samy, můžeme dávat druhým, naplňovat je a pomáhat jim na jejich cestě. Začíná to u poznání sám sebe, co nás baví, co umíme, co chceme dělat, jaké koníčky máme, jak chceme žít, vychovávat, co chceme prožít a vidět. Nezbytné je pochopit naši vlastní mysl, její automatické návyky, emoční vzorce a styly našeho chování a reakcí. Rozumět sám sobě, svým potřebám, touhám a snům. Umět se radovat ze života sám za sebe.

K nejtěžší části pak patří nevinit za své nezdary, neštěstí či špatnou situaci toho druhého. Protože jenom jeho vina to není. Dokonce nemůže ani za naše špatná rozhodnutí.

S maminkou. Při projížďce na Pražský hrad. Vedle nás stará ŠKODA pro novomanžele. S košem na rodinné štěstí.

Co ale máme všichni ve svých rukou, neustále, každý, každičký moment každého dne je…..

P Ř Í T O M N O S T

A v té se odehrává život. Je to naše obrovská, silná zbraň. Jen tady a teď můžeme začít naše životy vylepšovat. Jen tady a teď můžeme začít přistupovat sami k sobě s respektem, úctou a soucitným pochopením. Jen tady a teď můžeme začít dělat kroky pro plnění našich snů a proměny našeho života. Často stačí málo. Naučit se vnímat svět kolem sebe, jeho obyčejné krásy a maličkosti. Naučit se mikro zastavením s vědomým dýcháním, které nám rozzáří naše uspěchané dny. Začít věřit sám v sebe, ve svůj obrovský potenciál lásky a naplnění. Bez podmínek a bez očekávání.

Naše ANO. Až po letech chápu, čemu všemu to ANO říkám. Stali jsme se mužem a ženou a tak, jak jsem manželství váhu nikdy nepřikládala, jsem teď za ten slib, za ten svazek, převelice vděčná. Je v něm úcta. Pochopení. Síla a spojení.

S mužem jsme si za ty roky prožili velká životní dobrodružství. Žili jsme v Čechách, Číně, Kanadě a nyní žijeme v Německu. Každé ze tří dítek se nám narodilo (či narodí – třetí porod je v lednu teprv očekáván) v jiné zemi. On je ryze korporátní člověk, racionalista, který do teď zakoulí očima, když doma zapálím příliš velké množství svíček. Já jsem srdcem podnikatel, tvůrce a na kontrolu emocí a tvrdost už nevěřím. Co to všechno znamená?

PLNÍME SI SVÉ SNY A ŽIJEME PO SVÉM

Každý z nás ve vztahu máme své sny, vize a touhy. Vzájemně je víme, podporujeme je a respektujeme a na základě nich hledáme kompromisy. Pro nás i pro děti. Takovou cestu „mezi“, která respektuje sny a přání toho druhého. Není to vždy jednoduché. Jednou se omezím já, jednou on. Jednou jsem méně spokojená já, jednou on. Chápeme, že některé věci potřebují čas, často i roky.

Extrémně nám ale v manželství pomáhá naslouchat jen sami sobě, naší intuici, našim duším. Rady okolí, přenesené strachy, nevyléčené bolístky druhých, kulturní zvyky „jak by se to přeci mělo dělat“ bereme na vědomí, respektujeme, ale rozhodneme se sami za sebe. Podle svého. Možná často nekonvenčně. Ale co ty konvence vlastně jsou? Kdo je nastavil? Kdo má vlastně návod na to, jak by se mělo žít?

Věřím, že jen každý z nás. A vás. Uvnitř, u sebe. Ve svém srdci a ve své duši.