Dvě věci, co mohou pomoci postavit se zase na nohy.  

Tento týden, když jsme se dozvěděli, že ještě další TÝDNY budeme všichni doma a na mě padla zase klasická škála černých emocí, pomohly mně nyní tyto dvě věci. Ono je to vždycky něco jiného, co zabere. Tentokrát to bylo:

1: PRO SAMÉ STROMY NEVIDÍŠ LES!

Když jsme v nepříjemné situaci, jsme jí často tak pohlceni, že nevidíme nic jiného. Pomůže se zastavit a podívat se na danou věc s odstupem. Jakoby shora. Třeba že v rozmezí celého roku, nebo let, to bude náročné období „pár“ měsíců, na které se budeme dívat s úžasem, že jsme to dali!

Častokrát to, co se nám děje neovlivníme, ale můžeme ovlivnit to, jaký postoj k tomu zaujmeme.

2: LÁSKA, NE OBĚŤ

Lásku jsem zpočátku zaměřila na děti. Dolovala jsem ji ze všech koutů srdce. Opíjela jsem se omamnými pocity zamilovanosti do dětí. Až mě to rozplakalo. Tuto celou starost, dřinu a hazard s obdobím bez stálých příjmů, dělám primárně Z POZICE LÁSKY a NE Z POZICE OBĚTI!!

Nejsem oběť, ale láska. K rodině, k sobě, k druhým, kterým přeji zdraví, sílu a finanční zázemí, láska ke státu, láska k Zemi, láska k Vesmíru. Vše má svůj smysl a ve své podstatě je to dobré.

A NA ZÁVĚR MOJE BHÚTÁNSKÁ MANTRA, kterou vždy a všem předávám:
„Ať jsme zdraví, ať jsme šťastní, ať jsme milovaní, ať jsme v bezpečí.“

Mějte se laskavě, Věra