Naše dnešní manželská hádka

Nedělní výlet, děti neměly svůj den, bouchlo to nad relativně nedůležitým tématem.

Horkost stoupla do hlavy, obří tlaková vlna se vznesla z hrudníku, dech se zrychlil. Emoce převzaly velení. Zkouším argumentovat, chce se mi začít řvát.

V TEN MOMENT, v ten kratičký zlomek sekundy, SI ALE UVĚDOMUJI, co se mi děje. A rozhoduju se do toho nejít. Protože neděle. Protože děti. Protože to téma můžeme probrat jindy s chladnou hlavou.

Sice dýchám jak lokomotiva, nahodím naštvaný výraz a uzavřu se do sebe, ale situace se nevyhrotí, děti se zase v klidu rozutečou (VŽDYCKY slyší, co nemají!).

Ten ČASOPROSTOR, ve kterém se rozhoduji, jak se k situaci postavím, je extrémně DULEŽITÝ a NATRÉNOVANÝ díky mindfulness a meditacím.

Ne vždycky se rozhodnu „do toho nejít“. Jsou situace, kdy je SPRÁVNÉ či NEZBYTNÉ nechat EMOCE PROJEVIT!

ALE!!!

Ono to naštvání ve mně samozřejmě zůstalo. Uhnízdilo se hezky na hrudi a zkřivilo mně obličej. A tak jsem se, až to šlo, vzdálila rodinnému dění a šla na půl hodiny do lesa.

A tam JSEM SI TU EMOCI PROŽILA. Mumlala jsem si argumenty, zanadávala, zaskákala, objala strom, vyplakala se a zasmutnila si. Dovolila jsem sobě samé cítit se, jak jsem se cítila.

A PAK UŽ TO BYLO DOBRÉ. Cítila jsem se lehčeji a tlak z hrudi odešel. A s Jakubem jsem se bavili dál.

EMOCI JE TOTIŽ POTŘEBA PROŽÍT, i když třeba ve vhodnější chvíli. U mě osobně potlačování vede k výbuchu v budoucnosti. Dříve při dlouhodobém potlačení i k nemocem a bolestem.

Nyní doma víme, že téma je citlivé, každý si třídíme argumenty a víme nyní názor toho druhého. Téma je potřeba otevřít ve vhodnou chvíli a s chladnou hlavou probrat a najít kompromis.

No, a tak si teď přeju – a přeji to i vám všem – zvládat vyhrocené situace nějak takhle.

Přeji si, aby mezi námi lidmi bylo více harmonie a respektu. Ale nejenom k těm druhým, ale také sami k sobě. Protože je v pořádku cítit se, jak se cítím. Jen je potřeba se naučit s tím pracovat.

S láskou a pochopením, Věra