I to nejtěžší období v životě můžeme v budoucnu vidět jako to nejlepší, co se nám přihodilo. Pojďme společně uvěřit, že máme svůj život ve svých rukou. Provedu vás celostními technikami, skrze které si můžete začít svůj život stavit podle svého hned teď.
Když prožíváme náročné období, těžko jde uvěřit, že v tom může být něco dobrého. Chceme, aby to bylo dobré už teď. Aby to bylo tak, jak to bylo dřív. Ale ono to nejde, žijeme v nejistotě, nevíme, co bude zítra, natož za měsíc. Můžeme si stěžovat, můžeme házet vinu na všechny kolem, od svých nejbližších, až po vládu nebo covid. To nám ale nepomůže. Je potřeba začít sám od sebe a převzít za svůj život zodpovědnost.
Doba koronavirová nám nastavila zrcadlo a ukázala, jací doopravdy jsme, jak to v životě máme, v jakých vztazích zůstáváme a zda žijeme ve lži nebo v pravdě, nebo zda náš dosavadní život stál na pevných hodnotách, se kterými se zcela ztotožňujeme.
Ať už jste z toho vyšli po čtyřech, o samotě nebo bez práce, dovolte si se zastavit. Nadechnout se a hlavně se rozhodnout mít to už konečně jinak. Plně si to zasloužíte. A zvládnete to. Tak pojďte do toho. Dnes je nový den, prostor pro nový začátek, ať už se vám přihodilo cokoliv.
Technikami „jak“ či novoročními předsevzetími se to jen hemží. Proč ale drtivá většina z nich selhává? Proč se tolik z nás po pár dnech vrátí zpět do bodu nula? Protože chybí jedno veliké PROČ! Co je za tou touhou či odhodláním. Jaký je ten velký obraz, co vidíme? Např. sám sebe v budoucnu? Proč chci přestat kouřit? Proč chci rozjet vlastní podnikání? Proč se chci přestat hádat nebo přejídat? Vezměte si čas a papír, dopřejte si samotu a klid a sepište si tato vaše proč. Dívejte se spíše do svého nitra a pište intuitivně, více než z vaší hlavy.
Uvedu příklad: mé velké PROČ je představa a ztotožnění se s vidinou zdravé a vitální babičky, která se svým mužem sedí u velikánského stolu plného dětí a vnoučat. Cítí radost, uspokojení, hojnost, štěstí, naplnění. K této vidině se vždy obracím, když přijdou těžké dny, když stojím před ledničkou nebo před důležitým rozhodnutím.
Jednotlivá JAK už přijdou velmi lehce. Už budeme vědět instinktivně a intuitivně co udělat, nebo jak se v jednotlivých okamžicích rozhodnout. Vždycky si připomeňte to vaše PROČ.
2. V krizi potřebujeme vizi
Vytvořme si tak svou vlastní vizi. Vize v tomto pojetí není pouze jakýsi kariérní cíl, ale je to komplexní záležitost naší osoby a osobnosti. Kde jsem za 5 let? Jak žiji, s kým, s jakými pocity denně vstávám, jakou práci a jakým stylem vykonávám, jak vypadá mé tělo, jaké vztahy mám kolem sebe, jaké emoce po většinu dní prožívám.
Vytvořte si vizi do konce roku 2021, do roku 2022 a do roku 2025. Jednoduché pracovní listy s návodem ve čtyř krocích najdete zdarma ke stažení na mém webu www.verasvach.com. Uvěřte tomu, že jste této vize hodni, že vám plně náleží a že máte veškeré schopnosti tohoto vašeho budoucího JÁ dosáhnout. Poskočte si radostí, když tu vizi čtete! Wow, nádhera, takový život přece chcete!
3. Emoční horská dráha
Ano, vidím sebe samého v budoucnu. Bylo by to hezké. Ale když dnes se děje to a to, cítím se tak a tak… To je v pořádku! Emoce jsou neoddělitelnou součástí lidských bytostí. To, zda jsou dobré či méně dobré je nálepka, kterou jsme jim dali my lidi. Takže logicky zažíváme celou barevnou škálu emocí, často bez pochopení jejich příčin. To je v pořádku!
Co je ale důležité, začít svým emocím naslouchat. Vnímat je. Nebýt jen v jejich vleku, ale spíše takovým aktivním pozorovatelem. Pomůže k tomu říct si, že danou emoci prožíváte. Třeba „Prožívám zlost“ nebo „Cítím strach“ místo „jsem naštvaná“ nebo „bojím se“. Od emoce se tak trošičku odosobníme. Bude tu s námi, ale už nás nebude tak silně ovládat. Přivítejme ji, poděkujme, že přišla.
Budeme k sobě i k té emoci více laskaví. Můžeme se jí i zeptat, proč je tady a klidně s ní chvilku pobýt. Zvolit si vhodnou formu, jak ji prožít. Např. prožívám vztek (= UVĚDOMUJI SI TO!), potřebuji jít na chvilku ven (DÁM EMOCI A SOBĚ, CO POTŘEBUJI) a jdu pak klidnější dál (=VYBRALA JSEM SI VHODNOU FORMU, JAK EMOCI ZPRACOVAT, OCHRÁNILA SEBE I BLÍZKÉ). A jdeme dál. Nádech, výdech, stačilo.
4. Vysoké vibrace
Když prožíváme radost, uvolnění, euforii a jiné příjemné stavy, nacházíme se v tzv. vyšších vibracích. Je nám lehce, život nás baví, práce nám jde od ruky, máme úspěch a cítíme se zdraví. Opakem jsou vibrace nízké, ve kterých cítíme šeď a tíhu běžných dní, nemám na nic chuť, sílu ani odvahu, máme tendence škodit tělu a dávat průchod nezdravým návykům. Nic se nedaří, úspěch je tu pro druhé, do cesty nám přichází jeden blbec za druhým.
Mám pro vás ale velké tajemství! Do vysokých vibrací se můžeme vědomě dostat! Je potřeba si jen uvědomit, že jsme v těch nízkých a rozhodnout se s tím zatočit. Každému funguje něco jiného. Vyzkoušejte různé metody a vyberte si, co nejlépe pasuje vám. Klidně si vytvořte svůj vlastní manuál, do diáře nebo na ledničku, který vám připomene, co fungovalo minule.
Mezi osvědčené techniky patří: oblíbená hudba (třeba hoodně nahlas!), tanec (intuitivní, „jakobysenikdonedíval“), svižná krátká procházka, chůze naboso, plácnout sebou na záda a podívat se vzhůru (na nebe či strop – změníme tím úhel pohledu), pobyt v přírodě, sex s milovaným (ne vždy funguje sex náhodný, který nás dlouhodobě hodí hodně dole), meditace, cvičení, práce s přírodními materiály apod.
V kurzech, které tvořím, ať už sama nebo ve spolupráci, tvorbu ve vysokých vibracích dokonce učím! Tak moc máme my lidé ve svých rukou.
5. Cykličnost
My ženy navíc procházíme měsíčním cyklem, ať už s menstruací nebo bez. Tím pádem jsme ovlivňovány proměňující se hladinou ženských hormonů estrogen a progesteron víc, než si myslíme! Navíc reagujeme citlivě na jednotlivé fáze roku a celkově fungujeme na bází tzv. sedmiletých cyklů, který byly známy již ve starověké Číně.
V průběhu měsíčního cyklu se tak u nás proměňuje naše energie, prožívání, vnímaní i naše tělo.
A i když ne vždy můžeme našemu cyklu a potřebám těla i duše (kolo)běh našich dní přizpůsobit, přesto ho můžeme alespoň z 20% poupravit a dopřát si, co zrovna potřebujeme. V pomenstruační a ovulační dynamické fázi to může být více hodin na realizaci rozličných projektů nebo více pohybu, před menstruací více kreativního času o samotě či opečováváním domova a v menstruační fázi zase prostor pro klid, deku, čaj a sebelaskavost.
6. Moje tělo můj chrám
Tělo je nedílnou součástí skládanky tělo-duše-mysl a je potřeba mu naslouchat a dopřávat mu, co potřebuje. Tělo je také naší kotvou do přítomnosti a může tak být naším skvělým pomocníkem a parťákem.
Skrze tělo také promlouvá naše duše, je potřeba naučit se naslouchat. Ale včas, ne až když přijdou bolesti nebo nemoci. Vnímejte mluvu vašeho těla a signály, která vám dává. Ať už jsou to fyzické projevy intuice, signály pro zastavení nebo slovo NE, náznaky pro zastavení, spánek nebo silné tělesné vibrace, které nás vedou říct už konečně ANO a rozběhnout se za vysněným životem
7. Sebepoznání
Je potřeba vědět, kdo jsem. Kdo skutečně jsem, tam uvnitř? Co opravdu rád/a dělám, jaké jsou mé skutečné dary, které mohu přinést světu?
„Dary, skrze které mohu obohatit svět a vyměnit tuto službu za energii hojnosti a financí.“
Toto nás nikdo v životě neučil, sebepoznání v tradičních školách neexistuje. Často jsou ty naše dary a poslání jednodušší, než se snažíme vykoumat a najít. Často mají velmi na první pohled neuchopitelnou podobu a jejich realizace může být v počátku v nejasných formách. To je ale dobře!
Protože nyní se svět mění, otevírají se nové možnosti a příležitosti a jen my uvnitř nás, skrze ty naše dary a poslání se můžeme stát aktivními osobnostmi v tomto novém světě. Tady o tom najdete více informací.
Hledání je potřeba se otevřít, přistupovat k sobě a ke svému nitru s brutální upřímností a mysl je potřeba nastavit na nehodnotící a otevřený mód. Může to chvíli trvat, ruku v ruce s přijímáním našeho poslání jde i zpracování si svých strachů a limitujících omezení, ale cesta je to nezastavitelná
8. Příroda
Jednou jsem napsala tento text a už tisícům lidí pomohl v jejich každodenním prožívání:
Když nevíte, kudy kam, běžte do přírody!
Když nedokážete najít řešení nějaké situace či problému, běžte do přírody.
Když nemůžete nikoho vystát a najít s ním společnou řeč, běžte S NÍM do přírody.
Protože příroda nám vždycky ukáže, kudy kam…
Příroda, ať už les, park či alespoň kousek zeleně před domem má blahodárné účinky pro naše tělu, mysl i duši. Přeci jenom i my lidé jsme jí součástí. A když už tam jsme, buďme vždy „vědomí“! Čili přítomní v tom daném okamžiku. Uvědomme si, jaký zázrak příroda představuje, prociťme ji všemi smysly a zhluboka dýchejme.
Nejde vždy jen o výkonností sport nebo o trasu, kterou jsme si naplánovali projít. Můžeme zde totiž bystřit svou intuici a dát průchod svým potřebám. Ať si tělo samo řekne, co potřebuje udělat, nohy nás povedou přesně tam, kam naše duše potřebuje a mysl si může klidně odpočinout. Stačí i pár minut denně, pokud to budeme dělat vědomě.
9. Smysly
Našich pět smyslů představují tzv. „bránu do přítomnosti“. Takže zbystřeme smysly a nemysleme na nesmysly. Několikrát denně se můžeme zastavit, třeba díky nastaveným upozorněním na mobilu, třikrát se zhluboka nadechnout a vydechnout a procítit jeden smysl po druhém.
Např. si uvědomit pět věcí, co vidíme, čtyři věci, co slyšíme, tři věci, co cítíme (hmat), dvě věci, co cítíme nosem a jednu chuť, kterou máme v puse. A pak poděkujme sami sobě za toto mini zastavení v přítomnosti. Ulevíme tak své hlavě a překotným myšlenkám.
Skvělým tipem v temných zimních měsících je také sprchování při svíčkách. Jemné světlo nám automaticky uvolní mysl a my se tak můžeme hlouběji ponořit do smyslových prožitků. Vyzkoušejte!
10. Ticho a meditace
Na závěr to nerozjedeme, jak by se dalo čekat. Naopak se zklidníme. Tajemství hluboké radosti a životní spokojenosti a štěstí se neskrývá v množství prožitků, lidí a hluku, ale v našem nitru. Napojit se na něj můžeme kdykoliv budeme chtít a potřebovat. Nejlépe každý den hned ráno při meditaci.
Ta může být klidně ve formě tříminutového posezení na polštářku na zemi nebo na židli, se zavřenýma očima a s pozorováním našeho dechu. V průběhu dní si dopřávejme chvilky klidu, bez stimulů a ruchu. Dojde tak vždy k napojení na nás samotné a na naši opravdovost. S primární životní potřebou ticha souvisí i zdravý vztah s technologiemi a obrazovkami. Tak, jak si plánujeme čas s nimi, naplánujme si i čas bez nich. Třeba formou časových bloků nebo dní bez technologií.
Tak nečekejte na ideální čas, podmínky nebo lidi. Nečekejte AŽ se vše vrátí do normálu. Možná právě tato doba, možná právě DNES je ten SPRÁVNÝ čas vzít život do svých rukou a UŽ KONEČNĚ začít jednat. Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě!
Věra
Mgr. Věra Švach (41)
Průvodkyně na cestě naplnění vaší životní vize, lektorka prožitkové mindfulness, koučka a online podnikatelka.
Věra organizuje online kurzy a prožitkové semináře a do větších hloubek jde při individuálních setkáních. Ke své práci využívá mindfulness, práci s tělem, koučingové metody i promluvy s duší. Zaměřuje se na nové začátky a provádí lidi na cestě k hlubší spokojenosti, životnímu naplnění a každodenní obyčejné radosti na poli soukromém i pracovním.
Její velkou vášní je vlastní autorský podcast Na cestě s prvky seberozvoje, mindfulness a meditace, a sdílení na sociálních sítích (IG: happier_with_vera)
Věra si prošla různými životními etapami od úspěšné a velmi zaměstnané podnikatelky, přes mateřské zpomalení až po fázi znovunalezení sama sebe. Bydlela s rodinou v Praze, Šanghaji a Montrealu a nyní společně žijí v Berlíně. S manželem Jakubem má tři děti: Isabelle (8), Elliota (6) a Nicole (2) Jako rodina prosazují celostní a vědomý přístup k životu i ke zdraví.
Inspiroval vás tento příspěvěk?
Zanechte ve formuláři svůj email a zašlu vám jako prvnímu nové podcasty, články, videa a další inspiraci do každodenního života :-)