Meditovat. Ano či ne? Plus praktický návod, jak začít měnit svůj život k lepšímu.

O meditaci teď čteme v každém časopise; stovky studií a měření již prokázaly její blahodárný účinek a otázka „Medituješ?“ se stává čím dál více trendy. Meditace se v mezinárodních školách, a dokonce i školkách začíná „vyučovat“. Představuje meditace zlom naší doby? Opravdu ji potřebujeme? A proč?

Spousta lidí meditaci zkusila, začala, ale rychle ji vzdala. Nejčastější příčiny: nejsem typ na meditování, neumím zastavit myšlenky, nemám čas, je to trapné, nemám při tom žádné mimořádné prožitky. Já (mimo jiné) meditaci vyučuji a velmi mně to baví. Vyučuji formální meditaci, ale také její kreativní formy (jak jsem si to sama pojmenovala) na pracovištích i v soukromí. Meditaci také praktikuji doma, sama i s dětmi. Medituji již dva roky téměř každý den. Tak jdeme na to!

Vědecky podložené přínosy meditace:

  • Přináší energii, sílu a vitalitu
  • Uvolňuje svalstvo a přináší fyzický odpočinek
  • Odlehčuje hlavu, zmírňuje překotné myšlenky
  • Ulevuje od stresu a napětí
  • Rozzařuje naši mysl, přináší lehkost a radost
  • Zvyšuje náš imunitní systém
  • Pomáhá kvalitnějšímu spánku
  • Umožňuje naslouchat sobě samému
  • Zlepšuje mezilidské vztahy
  • A mnohé další!!

Co přinesla meditace mně konkrétně?

  • Větší klid a vyrovnanost při mém běžném životě
  • Jsem klidnější a méně výbušnou mámou
  • Lépe spím!
  • Daleko méně „štěkám“ na svého manžela a na druhé lidi
  • S větším klidem beru více věcí jako prkotiny, které neřeším
  • Větší počet radostnějších dní!
  • Více kvalitních vztahů, protože s klidným a radostným člověkem se chce bavit více lidí
  • Poznání, kdo jsem a kam jdu, protože se při meditaci dostávám k sobě samé

 Pro praktikování meditace je důležité, vědět, že:

  • Mít myšlenky, je v pořádku.
  • Mít nutkání „zvedni se, zvedni se, běž něco dělat!!“, je v pořádku.
  • Cítit se nepohodlně, je v pořádku.
  • Usedět jen pár minut, je v pořádku.
  • Posedět si jen tak uprostřed uběhaného dne, je v pořádku.
  • Cítit se trapně, že medituji, je v pořádku.
  • Neexistuje žádný ideální stav, do kterého se snažíme dostat.

Se vším tímto výše uvedeným se potýká naprosto každý, kdo s meditací nejenom začíná, ale také ji běžně praktikuje.

 

Meditovat je nejlepší ráno, ihned po probuzení. Vzbudím se, protáhnu se, zhluboka nadechnu a vydechnu a poděkuji za další nový den, který si můžu prožít a užít si ho. Pak se přesunu na mé meditační místo, které je dobré mít vždy stejné. Takový klidný kout doma, kde mám svůj meditační polštářek. Při cestování si takové místo prostě najdu. Vycítím ho nejspíš jako kočka. Když nemám meditační polštář, sroluji si pod zadek deku či polštář. Zkřížím nohy, vyrovnám záda, jakoby mně někdo vytahoval za šňůrku na hlavě dohora. Uvolním čelist a tvář, kde se často hromadí napětí a stres. Ramena uvolním dozadu a dolů. Možné je také sedět i na židli, s oběma chodidly na zemi a zády narovnanými.

Začnu si v klidu dýchat a soustředím plně svou pozornost jen a pouze na ten dech. Nááádech a výýýdech. Alespoň tři dlouhé, vědomé nádechy a výdechy. Dobré je posílat vzduch do břicha a vnímat, kudy prochází naším tělem a kde ho cítíme. Nosem nahoru, běží běží přes hrudník až do břicha, které úplně naplním a zase z břicha, přes hrudník, pusou či nosem ven. Pokud naši pozornost odloudí myšlenka, je to v pořádku. Nevěnujte jí pozornost a s klidem ji pošlete dál.

Třeba jako byste pozorovali tekoucí řeku (to je váš dech) a podzimní listy spadané ze stromů, plující na hladině. Víte o nich, ale necháte je plout zase dál.

 

Cílem meditace není NEMÍT ŽÁDNÉ MYŠLENKY. Máme jich až 60.000 denně!! Ale je přínosné vytrénovat návyk, abychom naši pozornost zaměřovali na náš dech a ne jenom na ty myšlenky. To nám přináší velkou úlevu. Takové ostrůvky „dovolené“ v naší hlavě, v průběhu našich náročných dní. Časem se třeba dokážete některým myšlenkám i zasmát, třeba jich i začne přicházet méně, nebo nebudou tak intenzivní (=protože jim dlouhodobě nebudeme věnovat takovou pozornost).

 

Do začátku stačí meditovat 3 minuty po ránu. Zkuste vydržet alespoň týden bez přestávky. Pak třeba dva dny vynechejte a uvidíte, zda budete cítit v průběhu dne rozdíl, jak se cítíte. Druhý týden můžete meditovat 5 minut po ránu. A třeba vám to takto bude vyhovovat pořád. Třeba přejdete na 10 minut. Třeba na víc. Třeba ne. Třeba některý den vynecháte. Vše je v pořádku. Třeba přidáte i večerních pár minut před spaním. Třeba zaměříte pozornost na svůj dech v posteli a lépe, rychleji a hlouběji usnete.

Uvidíte. Netlačte na sebe. Dejte si na čas. Vytvořte si z meditace radost, ne povinnost. Jen vaši vlastní chvilku sám se sebou.

Může se stát, že vaše myšlenky jsou ze začátku tak silné a mocné, že je potřeba zařadit trik, abychom naší mysli pomohli soustředit se jen a pouze na dech. Velmi pomáhá počítání. Na čtyři doby nádech a na šest dob výdech. Nádech raz, dva, tři, čtyři… a výdech raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. Zkuste si to rovnou hned teď! Nádech raz, dva, tři, čtyři a výdech raz, dva, tři, čtyři, pět, šest. Třeba si takovýchto pár nádechů a výdechů přidáte i přes den, do vašeho každodenna.

 

Ke konci meditace se můžete pozdravit. Ráda říkám sama sobě „ahoj!“ a zeptat se sami sebe „Jak se máš?“. Jak se skutečně máš? Prociťte svoje pocity, ať už jsou jakékoliv a uznejte je. Vše je v pořádku. Příliš své prožitky nehodnoťte. Jen je přijměte. To je nejlepší cesta k laskavosti se sebou samým a k tomu, aby negativní pocity rychleji odezněly. Ale netlačte na to.

 

Meditací začínáme lépe poznávat sami sebe, začneme se zkoumat, více rozumět sobě samému a dívat se do svého nitra. A možná i objevíme něco, co v nás dřímalo a chce se projevit či zrealizovat. Tak, jako se to stalo mně. K meditaci jsem přišla z běžného, uspěchaného světa se dvěma malými dětmi, uprostřed Šanghaje. Jen tak v klidu sedět a nic nedělat, bylo pro mě nepředstavitelné. Současně jsem věděla, že jsem přetažená, neurotická, nepříjemná a neustále podrážděná, a že s tím chci něco udělat. Změnit ten vzorec napořád.

Začala jsem meditovat 3 minuty ráno a ty minuty byly pro mě neskutečně dlouhé! Jen usedět to, bylo náročné. Natož něco pozorovat a vnímat. No ale je to o tréninku, a po dvou týdnech jsem přešla na 5 minut a nakonec, časem, z toho bylo i 10. Někdy jsem dala více dní po sobě, pak vynechala. Někdy vynechala víc dní a to už jsem pomalu cítila, že dny, kdy si takto ráno sama se sebou nesednu, jsou o poznání horší! Unavenější a nervóznější!

Meditovat sama v tichosti se mně povede tak každý druhý den. Často jsou moje děti vzhůru dřív než já. Ale přesto si dokážu sednout a sama se sebou posedět. Někdy mě děti ruší, chodí kolem mě, ale často mě nechají. Někdy si také ke mně sednou a společně posedíme pár minut v tichu. Takové momenty mám velice ráda. Možná děti přirozeně cítí, že pak je máma klidnější, možná jsou více napojené samy na sebe a považují čas samy v sobě, samy se sebou, za naprosto přirozený. Chci to v nich udržet. Aby se vždycky uměly dívat do sebe, aby znaly samy sebe, aby věděly, kdo jsou, co právě prožívají, co v životě chtějí a kam kráčí. A já to už i za pomoci meditace vím o sobě také. Hodně štěstí!

Věra Svach
Pomáhám začlenit do běžného života ověřené techniky a praktické dovednosti, díky kterým proměníte svůj každodenní život ve spokojenost, radost, lehkost a naplnění. Můj příběh zde >>
Jsem autorkou podcastu "Na cestě"

Inspiroval vás tento příspěvěk?

Zanechte ve formuláři svůj email a zašlu vám jako prvnímu nové podcasty, články, videa a další inspiraci do každodenního života :-)

Komentáře